Rozhovor s
1) Jak jste se dostala k atletice (běhání) ?
Dá se říct, že jsem se k běhu dostala jak slepý k houslím. Vždy jsem trochu sportovala, ale atletický typ zrovna nejsem. Běh jako takový je hodně těžká disciplína a tak mě to trochu míjelo. Až když mi diagnostikovali středně těžké astma, vymyslela jsem, že je potřeba být hodně venku, a že jediná možnost, jak se k tomu donutit, bude běhání. A tak jsem se jednoho dne obula do tenisek a vyrazila na školní ovál. Byla to láska na první pohled a trvá dodnes - už víc jak šest let.
2) Co považujete za svůj největší úspěch ať už jako sportovec či organizátor sportovních akcí ?
Mým největším úspěchem je to, že pořád ještě sportuji ačkoliv mi už není dvacet.
Kdybych měla vybrat alespoň jeden konkrétní úspěch, tak určitě uběhnutí maratonu, což se mi povedlo už víckrát. Ale na ten první, na ten asi nikdy nezapomenu. Ten moment, kdy jsem vbíhala na olympijský stadion v Mnichově, ten asi jen tak něco nepřekoná. Jako organizátorka považuji za úspěch, že lidé na mé akce chodí a líbí se jim. Nejsou určeny pravý závoďákům, spíš těm jako jsem já, čili hobíkům. O to víc si jejich účasti vážím.
3) Máte nějaký vzor ať už ze sportu či jiné oblasti ?
Vzory nemám.
4) Hrála jste někdy nohejbal ? Znáte tento sport nějak blíže ?
Na všechny míčové sporty jsem vážně "levá", takže se o ně nějak zevrubněji nezajímám. A to jsem hrála rok házenou :o)) Nohejbal znám jen z dětství, kdy si u nás na hřišti chodili tatínkové večer "zakopat".
5) Prozraďte nám nějaký nejzajímavější příběh ze sportu, který jste zažila.
Zajímavý je snad každý můj noční výběh, nebo běhání po lese. Já totiž jak můžu, tak zabloudím. Takže možná ještě zajímavější, než všechny mé noční výběhy, je právě tento:
https://behajicipulec.blogspot.cz/2012/03/jak-me-hledala-horska-sluzba.html
6) Jak hodnotíte první díl běžeckého seriálu, který nesl název Mikulášský běh ?
Mikulášský i Tříkrálový běh byly akce, které se z mého organizátorského pohledu po všech stránkách vydařily. Potěšila především účast dětí. Na první ročník mi přijde úžasné, že jich bylo pomalu víc jak dospělých.
Do budoucna bych ráda těch dětí viděla běhat více, hlavně těch starších. Těch malých přišlo hodně. Asi proto, že tam je většinou "donutí" rodiče. Ale ty starší už se brání, možná i stydí, netroufají si, těžko říct. To by se ještě mohlo zlepšit, lépe zacílit propagaci na děti 10+.
7) Co plánujete dalšího do budoucna ?
Ráda bych dál pořádala běžecké akce pro veřejnost. Je to náročné po všech stránkách, ale když pak vidím spokojené úsměvy na tvářích účastníků, mám radost a dává mi to sílu ve svém počínání pokračovat.
8) Byl by nějaký vzkaz veřejnosti ?
Neseďte za pecí :o))